Oboustranné wattmetry: víc než jen výkon a kadence – 2. část

V první části jsme se podívali na metriky, které většina cyklistů zná alespoň z doslechu: pravolevé vyvážení, plynulost šlapání a účinnost točivého momentu. Oboustranné wattmetry Garmin, Favero nebo LOOK ale umí nabídnout ještě další údaje, které jdou víc do hloubky a pomáhají číst samotný průběh záběru. Právě tady se z wattmetru stává nástroj, který neukazuje jen kolik wattů jedete, ale i jakým způsobem je vytváříte.

Silová fáze: kde v otáčce skutečně vzniká záběr

Silová fáze, v angličtině Power Phase, označuje úsek jedné otáčky kliky, ve kterém cyklista vytváří pozitivní točivý moment. Zjednodušeně řečeno ukazuje, od jakého úhlu začne noha do pedálu opravdu účinně zabírat a kde tento hlavní záběr končí. Favero ji popisuje jako segment otáčky, ve kterém vzniká pozitivní síla, tedy ta část šlapání, která skutečně přispívá k pohybu kola vpřed. Garmin ji řadí do své dynamiky jízdy a zobrazuje ji jako jednu z metrik, které pomáhají lépe porozumět technice šlapání.

Praktický přínos silové fáze je v tom, že nevidíte jen výsledný výkon, ale i jeho rozložení v průběhu šlápnutí. U dvou cyklistů může být průměrný výkon stejný, ale jeden jej vytváří plynulejším a delším záběrem, zatímco druhý produkuje většinu síly v kratším a ostřejším úseku. To se může projevit třeba při jízdě do kopce, ve spurtech, při vysoké kadenci nebo ve chvíli, kdy už do techniky šlapání výrazně vstupuje únava. Právě tehdy může být zajímavé sledovat, jestli se silová fáze mezi levou a pravou nohou zásadně neliší nebo zda se v průběhu delší jízdy neposouvá.

Je ale dobré brát tuto metriku spíš jako analytický nástroj než jako číslo, které má mít jednu „správnou“ hodnotu. Samotná délka nebo poloha silové fáze není automaticky známkou lepší nebo horší techniky. Záleží na kadenci, intenzitě, posedu, délce klik i typu cyklisty. Užitečnější, než hledání ideálu bývá porovnání vlastních dat mezi různými druhy tréninku nebo sledování změn v čase.

Špička silové fáze: kde vzniká největší část výkonu

Se silovou fází úzce souvisí Power Phase Peak, česky se dá srozumitelně popsat jako špička silové fáze. Zatímco základní silová fáze ukazuje celý úsek záběru s pozitivním momentem, špička silové fáze označuje užší část této oblasti, ve které vzniká největší podíl výkonu během jedné otáčky. Favero vysvětluje, že většina cyklopočítačů bere tuto špičku jako oblast nad určitou hranicí výkonu v rámci jedné otočky, typicky nad 50 % výkonového maxima v daném záběru.

Proč je tahle metrika zajímavá? Pomáhá ukázat, kde je v záběru soustředěné hlavní „jádro“ síly. U někoho může být výkon rozprostřený relativně rovnoměrně v delším úseku, u jiného bude výrazně koncentrovaný do kratší části otáčky. V praxi to může napovědět třeba při porovnání jízdy v sedle a ze sedla, při změně kadence nebo při testování změn posedu. Pokud se špička silové fáze výrazně liší mezi levou a pravou nohou, může to být zajímavý podnět pro další sledování, ale ne nutně problém, který je potřeba za každou cenu „opravovat“.

Dobré je také vědět, že tyto metriky dávají největší smysl hlavně tehdy, když je čtete v kontextu. Jedna izolovaná hodnota z krátké jízdy většinou nic zásadního neřekne. Mnohem cennější je sledovat, jak se chování záběru mění při únavě, v intenzivních úsecích nebo v průběhu sezóny.

Posunutí středu základny: kde tlačíte do pedálu

Jednou z nejzajímavějších pokročilých metrik je Platform Center Offset, zkráceně PCO. Ta ukazuje, jak je během šlapání rozložena síla na platformě pedálu vzhledem k jejímu středu. Favero popisuje PCO jako údaj, který pomáhá pochopit, kde cyklista působí silou vůči středu pedálu, a může být užitečný například při jemném doladění polohy kufrů nebo při hledání efektivnějšího a přirozenějšího stylu šlapání.

Právě PCO je krásný příklad metriky, která nebývá zajímavá pro každého hned od prvního dne, ale v určitých situacích může být velmi přínosná. Pokud cyklista řeší posed, mění tretry, kufry nebo se snaží doladit polohu chodidla na pedálu, může mu PCO napovědět, zda tlačí spíš více dovnitř, nebo ven od středu platformy. Podobně může být zajímavé při delším sledování levé a pravé strany, pokud má cyklista pocit, že jedna noha pracuje jinak nebo méně přirozeně.

Zároveň je potřeba „držet se nohama na zemi“. PCO není metrika, podle které by měl běžný cyklista každý týden posouvat kufry o milimetr sem a tam. Smysl dává hlavně tehdy, když ji zasadíte do širšího kontextu: jak se na kole cítíte, jestli vás něco limituje, zda řešíte posed s bikefitterem nebo jestli porovnáváte dlouhodobý trend, ne jeden výkyv v jedné jízdě.

Jízda vsedě a vestoje: drobnost, která umí hodně napovědět

Další zajímavou metrikou je Rider Position, tedy rozlišení jízdy vsedě a vestoje. Garmin ji řadí do Dynamiky jízdy a Favero uvádí, že ukazuje, kolik času cyklista tráví šlapáním vestoje a kolik vsedě. Ve spojení s profilem trati a výkonovými daty pak může dobře ukázat, v jakých situacích cyklista mění pozici na kole a jak se to promítá do výkonu.

Na první pohled to může působit jako spíš doplňkový údaj, ale ve skutečnosti je docela užitečný. Umožní zpětně analyzovat, ve kterých úsecích jste vstávali ze sedla, jak často to děláte při stoupáních, jestli při akceleraci preferujete jízdu vestoje, nebo jak se mění váš výkon a kadence v obou pozicích. Pro trenéra nebo zkušenějšího jezdce je to další vrstva kontextu, která pomáhá lépe číst průběh jízdy.

U hobby cyklisty může být tato metrika zajímavá i čistě prakticky. Třeba když řešíte, proč na prudších stoupáních rychle odcházíte, nebo proč v závěru delší jízdy měníte posed častěji než obvykle. Samotné střídání pozice samozřejmě není problém. Naopak je přirozené. Ale když ho spojíte s výkonem, kadencí a profilem trasy, může odhalit hodně o ekonomice jízdy i o tom, jak si v různých situacích pomáháte tělem.

Důležité omezení: ne všechna data se zobrazí vždy a všude

Stejně jako v první části platí, že pokročilé metriky šlapání bývají nejspolehlivěji přenášeny přes ANT+ a jejich zobrazení závisí nejen na samotném wattmetru, ale i na tom, zda je umí zpracovat konkrétní cyklopočítač.

To je důležité i z praktického pohledu. Pokud někdo wattmetr jen spáruje a pak na displeji nevidí očekávané údaje, nemusí být problém v samotném měřiči. Často jde právě o typ připojení, kompatibilitu cyklopočítače nebo o to, že některé metriky nejsou aktivované v nastavení.

Co si z toho vzít do praxe

Pokročilé metriky oboustranných wattmetrů nejsou jen technická zajímavost do katalogu. Když víte, co znamenají, mohou velmi dobře doplnit základní výkonová data a pomoct lépe pochopit vlastní styl šlapání. Silová fáze a její špička ukazují, kde v otáčce vzniká hlavní záběr. PCO napoví, kde na pedálu skutečně tlačíte. A rozlišení jízdy vsedě a vestoje doplňuje kontext, který v samotných wattech často chybí.

Zároveň ale platí, že největší přínos tyto metriky nemají ve chvíli, kdy se je snažíte sledovat všechny najednou během každé jízdy. Mnohem užitečnější bývá vracet se k nim při zpětné analýze, porovnávat opakující se situace a hledat souvislosti. Právě tehdy začnou dávat smysl a ukážou, že oboustranný wattmetr opravdu umí víc než jen výkon a kadenci.

Autor článku: Aleš Rohlík / Pulsmetry.cz